Za nákupy z odkazů na našich stránkách můžeme získat partnerské provize. Funguje to takto.
Nová studie ukázala, že severní pól se přiklání k Sibiři ze svého tradičního domova v kanadské Arktidě, jelikož dva obří klastry ukryté hluboko pod zemí na hranici jádra a pláště spolu soupeří o přetahovanou.
Tato místa, oblasti s negativním magnetickým proudem pod Kanadou a Sibiří, jsou zapojena do boje, ve kterém vítěz bere vše. Jak kapky mění tvar a sílu magnetického pole, existuje vítěz. Vědci zjistili, že zatímco vodní masa pod Kanadou v letech 1999 až 2019 oslabila, vodní masa pod Sibiří se od roku 1999 do roku 2019 mírně zvýšila. „Tyto změny dohromady vedly k tomu, že se Arktida posunula směrem k Sibiři,“ píší vědci ve studii.
„Nic takového jsme ještě neviděli,“ řekl v e-mailu serveru Live Science Phil Livermore, vedoucí výzkumník a odborný asistent geofyziky na Univerzitě v Leedsu ve Spojeném království.
Když vědci v roce 1831 poprvé objevili severní pól (kam ukazuje střelka kompasu), nacházel se na severokanadském území Nunavut. Vědci si brzy uvědomili, že severní magnetický pól má tendenci se posouvat, ale obvykle ne příliš daleko. Mezi lety 1990 a 2005 se rychlost pohybu magnetických pólů zvýšila z historické rychlosti ne více než 15 kilometrů za rok na 60 kilometrů za rok, píší vědci ve své studii.
V říjnu 2017 překročil severní magnetický pól mezinárodní datovou hranici na východní polokouli a prošel do 390 kilometrů od geografického severního pólu. Poté se severní magnetický pól začal pohybovat na jih. Změnilo se tolik, že v roce 2019 byli geologové nuceni vydat o rok dříve nový magnetický model světa, mapu, která zahrnuje vše od navigace v letadle až po GPS pro chytré telefony.
Lze se jen dohadovat, proč se Arktida přesunula z Kanady na Sibiř. To trvalo do chvíle, než si Livermore a jeho kolegové uvědomili, že za to mohou kapky.
Magnetické pole je generováno tekutým železem rotujícím v hlubokém vnějším jádru Země. Změna hmotnosti kyvající se oceli tedy mění polohu magnetického severu.
Magnetické pole se však neomezuje pouze na jádro. Podle Livermora siločáry magnetického pole „vyčnívají“ ze Země. Ukazuje se, že tyto kapky se objevují tam, kde se tyto čáry objevují. „Pokud si představíte siločáry magnetického pole jako měkké špagety, skvrny jsou jako shluky špaget trčící ze Země,“ řekl.
Vědci zjistili, že v letech 1999 až 2019 se skvrna pod Kanadou táhla od východu na západ a rozdělila se na dvě malé propojené skvrny, pravděpodobně v důsledku změn ve struktuře hlavního proudu mezi lety 1970 a 1999. Jedna ze skvrn byla silnější než druhá, ale celkově toto prodloužení „přispělo k oslabení kanadské skvrny na zemském povrchu,“ napsali vědci ve studii.
Kromě toho se intenzivnější kanadská skvrna v důsledku rozdělení přiblížila té sibiřské. To následně posílilo sibiřskou skvrnu, píší vědci.
Tyto dva bloky se však nacházejí v křehké rovnováze, takže „pouze drobné úpravy současné konfigurace mohou zvrátit současný trend severního pólu směrem k Sibiři,“ píší vědci ve studii. Jinými slovy, posun k jednomu či druhému bodu může poslat magnetický sever zpět do Kanady.
Rekonstrukce minulého pohybu magnetického pólu na severním pólu ukazují, že dva, někdy i tři poklesy, ovlivnily polohu severního pólu v průběhu času. Vědci tvrdí, že poklesy způsobily, že se severní pól v posledních 400 letech zdržel v severní Kanadě.
„Ale v průběhu posledních 7 000 let se [severní pól] zřejmě pohyboval kolem zeměpisného pólu nepravidelně, aniž by vykazoval preferovanou polohu,“ napsali vědci ve studii. Podle modelu se pól do roku 1300 př. n. l. také posunul směrem k Sibiři.
Je těžké říct, co se stane dál. „Naše předpověď je, že póly se budou i nadále pohybovat směrem k Sibiři, ale předpovídat budoucnost je obtížné a nemůžeme si být jisti,“ řekl Livermore.
Předpověď bude založena na „podrobném monitorování geomagnetického pole na zemském povrchu a ve vesmíru v příštích několika letech,“ napsali vědci ve studii publikované online 5. května v časopise Nature Geoscience.
Po omezenou dobu si můžete předplatit kterýkoli z našich nejprodávanějších vědeckých časopisů za pouhých 2,38 USD měsíčně, neboli se slevou 45 % z běžné ceny po dobu prvních tří měsíců.
Laura je redaktorkou Live Science, která se věnuje archeologii a malým záhadám života. Píše také o obecných vědách, včetně paleontologie. Její práce byly publikovány v The New York Times, Scholastic, Popular Science a na webových stránkách Spectrum, které se zabývají výzkumem autismu. Za své reportáže v týdeníku poblíž Seattlu získala řadu ocenění od Asociace profesionálních novinářů a Washingtonské asociace vydavatelů novin. Laura má bakalářský titul v anglické literatuře a psychologii z Washingtonské univerzity v St. Louis a magisterský titul v oboru vědeckého psaní z Newyorské univerzity.
Live Science je součástí Future US Inc, mezinárodní mediální skupiny a předního digitálního vydavatele. Navštivte webové stránky naší společnosti.