Američtí vládní vědci v pondělí uvedli, že pokrytí Severního ledového oceánu ledem kleslo na druhou nejnižší úroveň od zahájení satelitních pozorování v roce 1979.
Až do tohoto měsíce se za posledních 42 let pokrývala zmrzlá lebka Země méně než 4 miliony kilometrů čtverečních (1,5 milionu mil čtverečních).
Arktida by mohla zažít své první léto bez ledu již v roce 2035, uvedli minulý měsíc vědci v časopise Nature Climate Change.
Ale všechen ten tající sníh a led přímo nezvyšuje hladinu moří, stejně jako tající kostky ledu nevylijí sklenici vody, což vyvolává nepříjemnou otázku: Koho to zajímá?
Je pravda, že je to špatná zpráva pro lední medvědy, kteří jsou podle nedávné studie již na cestě k vyhynutí.
Ano, to jistě znamená hlubokou transformaci mořských ekosystémů regionu, od fytoplanktonu po velryby.
Jak se ukazuje, existuje několik důvodů k obavám z vedlejších účinků zmenšování arktického mořského ledu.
Vědci tvrdí, že nejzákladnější myšlenkou je snad to, že zmenšující se ledové štíty nejsou jen příznakem globálního oteplování, ale také jeho hnací silou.
„Odstraňování mořského ledu odhaluje temný oceán, což vytváří silný mechanismus zpětné vazby,“ řekl agentuře AFP geofyzik Marco Tedesco z Institutu Země Kolumbijské univerzity.
Ale když byl zrcadlový povrch nahrazen tmavě modrou vodou, absorbovalo se přibližně stejné procento tepelné energie Země.
Nemluvíme zde o ploše známek: rozdíl mezi průměrným minimem ledového štítu od roku 1979 do roku 1990 a nejnižším bodem zaznamenaným dnes je více než 3 miliony kilometrů čtverečních – dvojnásobek rozlohy Francie, Německa a Španělska dohromady.
Oceány již absorbují 90 procent přebytečného tepla produkovaného antropogenními skleníkovými plyny, ale to má svou cenu, včetně chemických změn, masivních mořských vln veder a umírajících korálových útesů.
Komplexní klimatický systém Země zahrnuje propojené oceánské proudy poháněné větry, přílivy a odlivy a tzv. termohalinní cirkulaci, která je sama o sobě poháněna změnami teploty („teplo“) a koncentrace soli („solanka“).
I malé změny v oceánském dopravníkovém pásu (který se pohybuje mezi póly a zahrnuje všechny tři oceány) mohou mít zničující dopady na klima.
Například před téměř 13 000 lety, když Země přecházela z doby ledové do meziledového období, které umožnilo našemu druhu prosperovat, globální teploty náhle klesly o několik stupňů Celsia.
Geologické důkazy naznačují, že částečně za to může zpomalení termohalinní cirkulace způsobené masivním a rychlým přílivem studené sladké vody z Arktidy.
„Sladká voda z tajícího mořského a podzemního ledu v Grónsku narušuje a oslabuje Golfský proud,“ což je součást dopravníkového pásu, který teče v Atlantském oceánu, uvedl výzkumník Xavier Fettweiss z Univerzity v Lutychu v Belgii.
„Proto má západní Evropa mírnější klima než Severní Amerika ve stejné zeměpisné šířce.“
Obrovský ledový příkrov na pevnině v Grónsku ztratil loni více než 500 miliard tun čisté vody, která se veškerá dostala do moře.
Rekordní množství je částečně způsobeno rostoucími teplotami, které v Arktidě rostou dvakrát rychleji než ve zbytku planety.
„Několik studií ukázalo, že nárůst letních arktických maxim je částečně způsoben minimálním rozsahem mořského ledu,“ řekl Fettwiss agentuře AFP.
Podle studie publikované v červenci v časopise Nature je současná trajektorie klimatických změn a nástup léta bez ledu, jak je definuje Mezivládní panel OSN pro změnu klimatu (Climate Panel), menší než 1 milion kilometrů čtverečních. Do konce století medvědi skutečně vyhladoví.
„Globální oteplování způsobené člověkem znamená, že lední medvědi mají v létě stále méně mořského ledu,“ řekl agentuře AFP hlavní autor studie Stephen Armstrup, hlavní vědecký pracovník organizace Polar Bears International.