Sbalení ledového pokrytí v Severním pozemku kleslo na druhou nejnižší úroveň od začátku satelitních pozorování v roce 1979, uvedli americké vládní vědci v pondělí.
Až do tohoto měsíce pokrýval zmrazené lebky Země pouze jednou za posledních 42 let méně než 4 miliony čtverečních kilometrů (1,5 milionu čtverečních mil).
Arktida by mohla zažít své první léto bez ledu již v roce 2035, uvedli vědci minulý měsíc v časopise Nature Climate Change.
Ale všechno, co tavící sníh a led přímo nezvyšují hladinu moře, stejně jako kočky tání ledu nevylijí sklenici vody, která vyvolává nepříjemnou otázku: Koho zajímá?
Je pravda, že to je špatná zpráva pro lední medvědy, které jsou podle nedávné studie již na cestě k vyhynutí.
Ano, to jistě znamená hlubokou transformaci mořských ekosystémů regionu, od fytoplanktonu po velryby.
Jak se ukazuje, existuje několik důvodů, proč se obávat vedlejších účinků zmenšujícího se arktického mořského ledu.
Snad nejzákladnější myšlenkou, jak tvrdí vědci, je, že zmenšující se ledové pláty nejsou jen příznakem globálního oteplování, ale za něj hnací silou.
"Odstranění mořského ledu vystavuje tmavý oceán, který vytváří silný mechanismus zpětné vazby," řekl AFP geofyzik Marco Tedesco z Columbia University Earth Institute.
Když však byl povrch zrcadla nahrazen tmavě modrou vodou, bylo absorbováno přibližně stejné procento tepelné energie Země.
Nemluvíme zde o ploše známky: rozdíl mezi průměrným minimem ledové plochy od roku 1979 do roku 1990 a nejnižším bodem zaznamenaným dnes je přes 3 miliony čtverečních kilometrů - dvakrát dohromady ve Francii, Německu a Španělsku.
Oceány již absorbují 90 procent přebytečného tepla produkovaného antropogenními skleníkovými plyny, ale to přichází za cenu, včetně chemických změn, masivních mořských vln a umírajících korálových útesů.
Komplexní klimatický systém Země zahrnuje vzájemně propojené oceánské proudy poháněné větry, přílivy a tzv. Termohalinový oběh, který sám poháněl změny teploty („teplo“) a koncentrací soli („solanka“).
Dokonce i malé změny v pásu oceánského dopravníku (který cestuje mezi póly a překlenuje všechny tři oceány) mohou mít devastující účinky na klima.
Například téměř před 13 000 lety, když se Země přecházela z doby ledové na interglaciální období, které umožnilo našemu druhu prosperovat, globální teploty náhle klesly o několik stupňů Celsia.
Geologické důkazy naznačují, že zpomalení v termohalinové cirkulaci způsobené masivním a rychlým přílivem studené sladké vody z Arktidy je částečně vině.
"Sladká voda z tání moře a mletého ledu v Grónsku narušuje a oslabuje potok Perského zálivu," část dopravního pásu, který teče v Atlantském oceánu, řekl výzkumník Xavier Fettweiss z University of Liege v Belgii.
"Proto má západní Evropa mírnější klima než Severní Amerika ve stejné šířce."
Obrovská ledová pokrývka na půdě v Grónsku ztratila v loňském roce více než 500 miliard tun čisté vody, z nichž všechny unikly do moře.
Záznamová částka je částečně způsobena rostoucími teplotami, které v Arktidě rostou dvojnásobkem rychlosti než zbytek planety.
"Několik studií ukázalo, že nárůst letních arktických maxim je částečně způsoben minimálním rozsahem mořského ledu," řekl Fettwiss AFP.
Podle studie zveřejněné v časopise Nature v červenci je současná trajektorie změny klimatu a nástup ledu bez ledu, jak je definována mezivládním panelem OSN pro klimatickou panelu pro změnu klimatu, nižší než 1 milion čtverečních kilometrů. Do konce století budou medvědi skutečně hladovět k smrti.
"Lidské globální oteplování znamená, že lední medvědi mají v létě méně a méně mořského ledu," řekl vedoucí autor studie Stephen Armstrup, hlavní vědec z Polar Bears International, AFP.